Její veličenstvo SALUKA

Málokterý pes má v sobě tolik grácie a aristokratické elegance jako perský chrt saluka. Není divu, má to v genech. Toto plemeno pochází z Malé Asie. Podle starého arabského úsloví je "Alláhovým darem pro potěšení a užitek".
Role saluky v rodinách kočovných arabských kmenů byla výjimečná, naprosto odlišná od postavení běžných pasteveckých psů. Ti byli vnímáni jako „nečistí“ a za žádných okolností nesměli vstoupit do lidských příbytků. Saluka ovšem spala a byla krmena ve stanu určeném pro ženy. Její narození provázely velké oslavy, její smrt přinášela velký žal.
Saluky byly drženy především pro lov antilop. Svou práci ovládaly skvěle, často živily celý kočovný kmen. Na lov cestovaly na hřbetech velbloudů, aby jim žhavý pouštní písek nepopálil tlapky. Teprve když byla kořist na dohled, saluka vyrazila. Antilopu však nezabila, pouze jí svými ostrými dlouhými špičáky přeťala šlachy nad patou a běžela za dalším zvířetem. V Evropě se první saluky objevily v roce 1840, jako oficiální plemeno byly uznány roku 1923 v Británii a o čtyři roky později v USA. Do českých plemenných knih byla první saluka zapsána až v 70. letech. Saluka je pes s velmi zvláštní povahou. Nedá se cvičit klasickým způsobem, poslouchá, protože chce, a jen toho, koho chce. Člověka, kterému je oddána, si vybírá sama a má velmi přísná kritéria. Nehledá pána, ale partnera, kterého by mohla pro jeho povahu milovat a ctít.
Zachovala si své lovecké pudy a vrhá se nadšeně po všem, co představuje potenciální kořist. Miluje dlouhé procházky přírodou, výborně se orientuje v terénu a je v tomto ohledu zcela samostatná, což pro ni v naší silně zalidněné zemi protkané hustou sítí silnic přináší mnohá nebezpečí. Zvláštní je také postoj saluky k ostatnímpsům. Má sice ráda jejich společnost, ale vybírá si. Co o perském chrtu říká zkušená chovatelka paní Vladislava Hradecká, která má s tímto plemenem bohaté zkušenosti?
„Saluky miluji, protože jsou závislé i nezávislé zároveň. Sdílejí s vámi život, dívají se s vámi na televizi, odpočívají vedle vás, když pijete kávu. Nejsou náročné na prostor ani na pohyb, stačí jim tak sedmikilometrová procházka jednou denně. Pak jsou spokojené.“