Štěně - nový člen rodiny

"Pořídit si psa, nepořídit… Ano, jdem do toho!" Rodinná rada rozhodla a teď se všichni těšíte na malého chlupáče, který se co nevidět stane dalším členem vaší domácnosti. Pouhé těšení ale nestačí. Na příchod štěňátka se musíte připravit. V raném věku psa se dá výchovou leccos vylepšit a ledacos zkazit.
Rodina je z pohledu malého pejska smečka. Žijí v ní jedinci různého věku a pohlaví. V této smečce se štěně musí naučit žít, musí vědět, jaká je jeho pozice. "Lidé si přinesou domů štěně a celá rodina se začne pohybovat po čtyřech, protože štěňátko je malinké, rozkošné… Nejsou schopni od začátku udávat pravidla hry," říká Vladimíra Tichá, tisková mluvčí Českomoravské kynologické unie (ČMKU). "Už od prvních chvil musí pes jasně vědět, kde je jeho místo. Nemohu se usmívat nad tím, že štěně honí mé malé dítě, stejně jako nemohu mít legraci z toho, že vrčí na mého pubertálního syna. Prostě mu musím ukázat: Já jsem vůdcem smečky a mě budeš poslouchat. Bez ohledu na to, z kolika členů se rodina-smečka skládá, a to včetně batolat, musí pes vědět, že jeho místo v hierarchii je až úplně na konci."
Co se v mládí naučí
Chovatelský řád ČMKU říká, že si smíte vzít štěně nejdříve ve věku sedmi týdnů. Tehdy je štěňátko zralé a připravené na přechod od matky a sourozenců k novému majiteli. Je ve fázi tzv. rané socializace.
"To je hrozně důležité období, ve kterém se štěně učí pohybovat v prostředí a orientuje se v několika věcech," upozorňuje Vladimíra Tichá. "Za prvé malý pejsek hledá už zmíněné místo ve smečce, a to ho musíme naučit my. Není například možné, aby se po mě štěně od své misky ohnalo. Okamžitě mu musím dát najevo, že s tím nesouhlasím. Některého pejska stačí okřiknout, s jiným třeba zaklepat, plácnout ho novinami, ale někdy musí být plácnutí trochu silnější - záleží na typu psa. V každém případě - pravidlům života ve smečce lze naučit jen štěně, dospělého psa už ne."

Nekousat!
Další věcí, kterou se štěně v období rané socializace učí, je komunikace. Znamená to, že na štěně musíte hodně mluvit, zvykat je na základní povely. Nejde o příkazy typu lehni či sedni, ale o rozdíly v intonaci hlasu, aby štěně vědělo, co je pochvala a co projev nespokojenosti. Rozhodně není dobré na psa řvát, ale umět mu říci rázně FUJ! Je to práce pro celou rodinu, protože by si všichni měli pro jednotlivé povely najít stejnou intonaci - tatínek se sytým barytonem i pětiletá dcera.
Třetím úkolem, který musí malý pejsek s vaší asistencí zvládnout, je takzvané zastavené kousnutí. To znamená, že když si se štěnětem hrajete, musíte mu dát najevo, že se vám nelíbí, když hra přechází v agresi, kdy už své ostré zoubky používá s nepříjemnou silou, bere to vážně a posouvá hru ke rvačce. Nenechte je rozdivočet.
Svezte ho tramvají
Čtvrtou částí socializace je orientace v prostředí. "Štěně v tomto období potřebuje informace," zdůrazňuje Vladimíra Tichá. "Když si berete štěně od chovatele, řekne vám většinou, že dokud nebude proočkované, nesmí ven. My říkáme: když si budete jisti, že se jedná o prostředí, kde není infekce, například o vaši zahradu, klidně tam pejska pusťte. Mohou za vámi přijít i přátelé se zdravým a proočkovaným dospělým psem - to je naopak dobře. Malinké štěně vezměte občas do náručí a projděte s ním ulicemi, projeďte se s ním tramvají, metrem, vezměte je na vlakové nádraží, na nějaké místo, kde běhají koně a podobně. Malé zvířátko vše velmi pozorně vnímá. Až dospěje, tyto informace zužitkuje. Pokud mu je neumožníte získat, narůstá pravděpodobnost, že z něj vychováte bázlivého nebo těžko zvladatelného psa."
Dítě a pes
Vůdcem domácí smečky nemusí být vždycky jenom tatínek. Může to být třeba patnáctiletý kluk. Záleží na tom, zda je pro psa autoritou. Ale i když dítě není "alfou" rodinné smečky, pes je musí respektovat a chránit. Od svých majitelů, tedy i od dětí, by si měl nechat všechno líbit. Samozřejmě, i tato mince má dvě strany. Máte-li doma malé dítě, musí vědět, co si ke zvířátku smí dovolit a co ne. Jako rodiče byste měli svým dětem vysvětlit, že štěně má právo na spánek, že není možno ho tahat, zda ho zvedat a jak, aby to štěně nebolelo. Pro soužití dítěte a psa je ideální, když vyrůstají spolu úplně od malička nebo pořídíte-li si psa k dvouletému či tříletému potomkovi. Problémy mohou nastat, pokud štěně přichází do rodiny, kde je dítě - lezec, tedy ve věku kolem jednoho roku. Těžko pak štěněti vysvětlit, že to, co se batolí po čtyřech, je člověk, pán tvorstva. Navíc obličejík dítěte je často v úrovni zubů psa a ke zranění může dojít i při nevinné hře.
Co byste ještě měli znát? Ve věku šesti sedmi měsíců se z každého psa na čas stane "pubertální nezvedenec". Pokud jste jej jako malé štěně dobře vychovali, brzy "pubertou" projde a zařadí se mezi slušné psy. Pokud pejsek už odmala rostl jako dříví v lese, budete to s ním mít už vždycky těžké.
Pravidlům života ve smečce lze naučit jen štěně, dospělého psa už ne.