Jak promlouvá kočka?

Každý majitel kočky dobře ví, kolik výrazů mívají kočky, počínaje vřískáním a předením a konče mňoukáním. Ve skutečnosti kočky komunikují nejen svými zvuky, ale i gesty svého těla a chováním.
Řeč těla kočky je skutečně fascinující. Obecně platí, že stačí zdravý rozum, abyste dokázali správně interpretovat pocity a náladu vaší kočky. Nejvíce známá je poloha těla spokojené kočky s přimhouřenýma očima. Uvolněná kočka pomalu vytahuje a zatahuje drápky, a když ji budete hladit, lehne si na záda a dovolí vám, abyste pokračovali. Také našlapování je projev spokojenosti a bývá doprovázeno předením. Je to vlastně vzpomínka na rané dny, kdy byla kojena matkou, a našlapování bylo stimulací pro spuštění mléka.
Velmi důležitou částí kočičího těla na předávání signálů je konec ocásku a vršek hlavy. O její náladě vám mnoho prozradí uši. Nastražené uši znamenají, že je buď vyplašená, nebo na lovu, nebo slyší něco zajímavého. Poškubávání ušima dozadu znamená, že je nervózní. Má-li uši sklopené dozadu tak, až splývají s hlavou, značí to, že je velice vyděšená nebo se chystá zaútočit. Pokud syčí a prská a cení zuby, je vystrašená. Všechny tyto projevy, ke kterým se ještě druží naježená srst, aby vypadala větší, jsou varováním a hrozbou vetřelci.
Oči vyjadřují, nakolik je kočka uvolněná a spokojená. Napůl zavřené oči znamenají velmi spokojenou kočku, ale je-li tento postoj doprovázen přikrčením se k zemi, může to být i signál, že se cítí ohrožena. Oči bojácných koček mívají často rozšířené zornice. Dopředu trčící fousky jsou projevem zvědavé kočky, fousky schlíplé podél obličeje má kočka, když se poleká.
Nezapomeňte také na to, že kočky používají svůj jazyk mnohem víc než lidé. Spolu s nosem nabízí jazyk kočce spoustu důležitých informací o okolním prostředí. Jazykem se umývá, čistí si srst, a to nejen sobě, ale i jiným kočkám. Proto byste neměli kočce dovolit, aby olizovala vás a vaše děti. Nezapomeňte dětem řádně vysvětlit, proč to není vhodné.
Kočičí ocásek hraje velkou roli. Prozradí vám, jakou má kočka náladu. Kočka, která vám přiběhne v ústrety, drží obvykle ocásek nahoru jako projev vítání. Někdy přitom pošvihává jeho špičkou. Jemné pošvihávání značí radost (u spokojených a klidných koček), nebo připravenost například k lovu. Dávejte ale pozor, když se toto pošvihování změní na prudší škubání. Pokud ještě zesílí a změní se v prudké bičování, držte se raději stranou.
Obvykle se ale tyto signály spolu kombinují. Spokojená kočka se natáhne, vystrkuje a zastrkuje drápky, tiše přede a jemně poškubává konečkem ocásku. Naproti tomu kočka, která se cítí ohrožena, syčí, prská, bičuje ocasem, cení zuby a každý dobře pochopí, co to znamená.
Zvuky
Pro vzájemnou komunikaci mezi sebou mají kočky rozsáhlou škálu zvuků. Dosud bylo zjištěno 60 různých zvuků. Zvláště velkým rejstříkem disponují kočky – matky, které tyto zvuky používají ke komunikaci se svými koťaty, jejich výchově a usměrňování.
Předení vyjadřuje spokojenost a jeho výška a hlasitost se u každé kočky liší. Snadno ale přejde v hluboké nepříjemné ječení proti kočičímu nebo psímu vetřelci.
Také mňoukání může přecházet v různé zvuky, zvláště u siamských a barmských koček. Tyto zvuky jsou plynulé a všechny v zásadě vyjadřují přání upoutat pozornost. Vysoké mňoukání vydává kočka bloudící po domě a hledající svého pána či paní, silněji mňouká kočka, která chce otevřít dveře, nebo dožadující se pokrmu. Plnohodnotný řev nespokojenosti vydává kočka, když ji nesete v košíku nebo kleci, nebo když jí náhodou šlápnete na ocas.
Řadu zvuků mezi předením až mňoukáním uslyšíte od kočky, která sedí na okenním rámu a pozoruje venku ptáky.
Waltham