Kočičí smysly II. - čich a chuť

Radčin zvířetník

Čich

Kočka má zhruba 200 miliónů čichových buněk (v odborné literatuře se mluví o olfaktorických) oproti člověku, který jich má o polovinu méně. Důležitou roli hrají pachy a vůně, díky kterým kočka hledá svůj úlovek, rozpoznává teritorium ostatních zvířat atd. Kočka zanechává své pachové stopy například tím, že se otírá o nábytek, o naše nohy či o své zvířecí spolubydlící. Vytváří si tak tzv. "pachovou mapu", ze které je schopna ledacos vyčíst. Jako příklad bych uvedla "nevěru" majitele vůči jiné kočce. Čich je velmi citlivý a posílen tzv. Jacobsonovým (vomeronasálním) orgánem. Jedná se o tenkou trubičku v chrupavce, jež se nachází nad horním patrem ústní dutiny. Jacobsonův orgán spojuje čichové a chuťové vjemy do jednoho. Jestliže kočku zaujme nějaký pach či vůně, natáhne krk, pootevře tlamičku a ohrne horní pysk. Tomuto postoji se jinak říká "větření" nebo "flémování". Nejčastěji k němu dochází, když je kočka v říji nebo zavětří-li kolem ní vůně šanty kočičí či kozlíku lékařského.

Chuť

O kočkách se říká, že jsou velmi vybíravé a mají "mlsné jazýčky". Avšak chuť je nejméně vyvinutým smyslem. Těsné spojení čichu a chuti nám pomáhá vysvětlit, proč kočka nejdříve potravu důkladně očichá a až poté se rozhodne, zda si smlsne. Její chuťové pohárky se nacházejí na přední straně jazyku, po jeho stranách a na zadní části. Na rozdíl od ostatních zvířat si nepotrpí na sladké. Proto například některé z koček  špatně snášejí mléko, které obsahuje laktózu (mléčný cukr). Všimli jste si, že kočičí jazyk je poněkud drsný? Slouží totiž nejenom k olízání potravy, ale i k udržení kořisti či odstranění nečistot a srsti z jejich kožíšku.