Fenka Eimi mu úplně změnila život

Majitel psa by s ním měl skutečně žít. V Nizozemsku to jde často lépe než u nás.

Od malička toužil po čtyřnohém příteli, ale jeho rodiče nechtěli svolit. Dnes ho můžete poměrně často potkat v práci s fenkou teriéra u nohou. Daniël Hagen pochází z nizozemsko-českého manželství a vládne dvěma mateřskými jazyky. Znalost obou kultur a mentality využívá ke své práci, která umožňuje Čechům poznat Nizozemsko a belgické Flandry.
Setkání s ním je v první chvíli trochu šok. Živý, neformální a výřečný mladý muž vůbec nesplňuje zažitou představu o zástupci zahraničních turistických centrál. Daniël reprezentuje Holandskou a Flanderskou turistickou informační kancelář v Česku. Dnes už si stihl splnit i svůj dětský sen. „Když jsem už stál na vlastních nohou, byl jsem bohužel stále pracovně na cestách, a tak by pes se mnou měl skutečně jen psí život,“ s úsměvem vzpomíná Daniël Hagen. Až když i vinou nadměrného pracovního vytížení začal mít zdravotní problémy, rozhodl se tempo zmírnit a začít žít zdravějším životním stylem. V té době také dostavoval nový dům, a tak k rozhodnutí, že nastal ten správný okamžik k pořízení psa, byl jen krůček.

Pečlivý výběr

Výběr plemene nenechal žádné náhodě. „Hodně dlouho předtím, než jsem se definitivně rozhodl, jsem kupoval odborné časopisy a pročítal kynologickou literaturu. Nechtěl jsem kupovat zajíce v pytli, a tak jsem sháněl informace, kde se jen dalo,“ komentuje svou snahu Daniël. Vzhledově ho zaujalo svým přírodním zjevem několik plemen, počínaje irským vlkodavem, přes labradory a howavarty, povahově vlastně všichni teriéři. Nakonec na dovolené v italských Dolomitech potkal psa, který mu učaroval i přes své komplikované jméno - irský soft coated wheaten teriér. Po delším shánění kontaktů na internetu se Daniël rozjel k chovatelce do Ostravy. Ta z něj zpočátku byla trochu nejistá. Velice pečlivě ji totiž vyzpovídal, a hlavně se ptal na zcela jiné věci než většina ostatních budoucích majitelů. Nezajímala ho cena, což bohužel bývá první z otázek, nebo to, jak se bude fenka hodit pro výstavy. „Cena pro mne nebyla vůbec důležitá. Pro tohle plemeno jsem se rozhodl a věděl jsem, že si pořizuji kamaráda na mnoho let,“ vysvětluje Daniël. Proto se především zajímal o povahu, cvičitelnost, vhodný způsob výchovy a podobné věci, které jsou pro život psa skutečně důležité. Po opakovaných návštěvách chovatelky si vybral fenku Eimi, která si vlastně tak trochu vybrala jeho. A tak v lednu 2002 přibyl do Daniëlovy domácnosti dlouho očekávaný nový člen.„Už po několika týdnech jsem zjistil, že jsem vybral správně. Tohle plemeno je stejné jako já sám - nezávislé, tvrdohlavé, průbojné, a navíc pohodové a chytré,“ konstatuje Daniël. Především se mu ale wheateni líbí jako plemeno nepřešlechtěné, se kterým může žít doma i venku.

Nelehký začátek

Počátek soužití s Eimi nebyl vůbec lehký. Protože se doma sama nudila, rozkousala všechny nohy od nábytku. Ale i to se časem spravilo důslednou výchovou. V pěti měsících začal Daniël chodit s Eimi do kynologického klubu na základní výcvik. Tam se také poprvé setkal se zajímavými sportovními disciplínami. A tak od té doby se víceméně pravidelně účastní tréninků i závodů v agility, coursingu a flyballu. „Úplnou samozřejmostí pro mne bylo složit s Eimi alespoň základní zkoušku ovladatelnosti ZOP,“ říká šťastný majitel. „Neovladatelný a nevychovaný pes by pro mne byl naprosto nepřijatelný. Nechápu, že někteří lidé svým psům neposkytnou alespoň základní výchovu a výcvik.“ Protože Daniël vidí, že jeho Eimi sportování velice baví, chystá se nyní rozšířit její aktivity i na účast na dogtrekingových akcích. V žádném ze sportů si nedělá nějaké přehnané ambice. Prostě jen má chuť poskytnout své Eimi takové aktivity, ve kterých se ona realizuje a vybíjí svou energii.

Nizozemci jsou odpovědnější

A protože Daniël Hagen je z poloviny i Nizozemec, neunikl život psů v Česku srovnání s poměry v jeho druhé domovině. „Nizozemsko je dost zastavěná země, takže je poměrně málo příležitostí psa pustit na volno a nechat vyběhat. Ovšem oproti České republice je tam vztah společnosti ke psům obecně mnohem příznivější. Se psem se tam dostanete prakticky všude. Od restaurací, hotelů až třeba po běžné obchody,“ konstatuje Daniël. Zajímavým postřehem je i to, že nizozemští psi jsou poměrně klidnější, než je tomu u nás. Je to zřejmě dáno i mentalitou místních lidí, kteří žijí nepoměrně klidněji, a tento životní styl se samozřejmě přenáší i na domácí zvířata. Naopak u nás je nepoměrně více psů, se kterými se cvičí, sportuje a pracuje. Problém psích hromádek na městských chodnících je také v nizozemských městech jev takřka neznámý. „Pokud už si Nizozemec pořídí psa ve městě, pak už dopředu ví, že s ním bude muset každý den vyjet za město, kde se bude moci proběhnout. Volně puštění psi v městských parcích jsou v nizozemských městech k vidění jen minimálně,“ komentuje majitel Eimi tento odpovědný přístup. Dnes uvažuje o druhém psovi - samozřejmě také wheatenovi. Ale nechce nic uspěchat, protože by rád měl možnost dát oběma psům vše, co potřebují. „Chov wheatenů jistě není bez problémů, ale kolem našich psů se pohybuje mnoho slušných a inteligentních lidí. A já se snažím nejen propagovat plemeno, ale především informovat majitele a zájemce o potřebách a možnostech našich krásných psů,“ uzavírá Daniël Hagen.

Zdroj: noviny Právo - Pavel Hanuška (21.2.2006)