|
V mnoha rodinách je na denním pořádku pes loudící u
stolu. Ne každý odolá jeho smutným očím, a i do domácnosti s velmi
přísně vedeným psem může přijít „dobrotivá“ nepoučená nebo nepoučitelná
návštěva. Momentální radost z dobrého sousta je však mnohdy vystřídána
velmi nepříjemnými zdravotními problémy. Cílem tohoto článku rozhodně
není probrat komplexně problematiku poruch trávení u psů. Ráda bych tady
nastínila základní přístup ke zvířecímu pacientovi se dvěma velmi
častými projevy poruch trávení v důsledku dietní chyby – zácpou a
průjmem.
Zácpou neboli obstipací se rozumí stav, kdy je snížena frekvence
defekací, spojená s hromaděním trusu v konečných úsecích střeva, nebo je
dokonce úplně zastaveno kálení. Některé odborné zdroje označují lehčí
stupeň tohoto problému jako konstipaci. Příčiny mohou být v obsahu
střeva, ve střevu jako takovém či v jeho okolí. Druhé skupině (například
poruchy inervace střeva po úrazech páteře, nádorové změny, zvětšení
prostaty) většinou nemůže majitel předcházet. Mezi naprosto zbytečné
příčiny zácpy však patří zkrmování kostí. Mnozí majitelé se domnívají,
že pes jako šelma se musí s příjmem kostí bez problému vyrovnat. Některé
„pověry“ dovolují kosti kuřecí, jiné naopak pouze velké kosti hovězí.
Reakce psů na pozření kostí jsou však velmi individuální. Záleží
například na struktuře pozřených kostí, ostatním krmivu, příjmu tekutin,
funkčnosti střeva (ovlivněna věkem, stresem). Nedá mi na tomto místě
nevarovat také před poškozením střeva ostrými okraji kostních štěpin,
které mohou vést až k akutnímu zánětu celé břišní dutiny, vyžadujícímu
okamžité chirurgické ošetření.
Jaké jsou vlastně projevy zácpy u psů? Zvíře se zpravidla pokouší
vyprázdnit – staví se jako při kálení, napíná stěnu břišní, někdy je
tato snaha doprovázena i bolestivými projevy. Nucení na stolici však
není doprovázeno uspokojivým vyprázdněním. Zvíře buď nekálí nebo
vylučuje jen drobné fragmenty tvrdého, vyschlého trusu. Někdy paradoxně
dochází k defekaci malého množství řídkého trusu nebo hlenu, často i s
krví, v důsledku dráždění sliznice střeva tvrdou masu vznikající
„spečením“ kostních fragmentů s trusem. V pokročilejších případech se
dostavuje nechutenství, slabost, někdy naopak neklid, zvracení. Břišní
dutina může být zvětšená a její stěny napnuté a bolestivé na pohmat.
Diagnostika obstipace veterinárním lékařem zpravidla není problémem.
Velký význam mají anamnestické údaje od majitele. Vlastní klinické
vyšetření je v některých případech doplněno o zhotovení rentgenového
snímku. Mnohem dramatičtější je však vlastní léčba. Lehčí formy
obstipace vyžadují per orální (tlamou) podání projímadel, tj. látek
stimulujících vyprázdnění střev (například laktulóza). Většinou jsou
však nutná pro psa i majitele nepříjemná klyzmata. Pojem klyzma neboli
klystýr skrývá nálev tekutiny do konečníku a tlustého střeva. V případě
zácpy je jeho cílem mechanicky odstranit, mnohdy doslova vymlít, obsah
střeva. V těžších případech je dokonce nutná hospitalizace či opakované
návštěvy a obstipát je odstraněn po etapách během více dní. Krajním
řešením je vyprázdnění tlustého střeva po jeho chirurgickém otevření.
Takový operační zákrok je provázen složitou pooperační péčí, zahrnující
mimo jiné několikadenní omezení příjmu tekutin a krmiva, infuzní a
antibiotickou terapií a minimálně desetidenní péčí o hojící se operační
ránu.
Ze zdánlivě nevinné kostičky se tak vyvine akutní pacient, který je
podrobován mnoha nepříjemným a časově i finančně náročným zákrokům.
Protipólem zácpy je průjem, neboli diarea. Je definován jako častější
vyprazdňování řidší stolice. Obecně může být příznakem onemocnění
zažívacího traktu (střev, žaludku, slinivky, jater), ale i některých
jiných orgánů. Mezi velmi časté příčiny průjmu patří právě dietní chyby
jako jednorázový nadměrný příjem krmiva, náhlé změny krmné dávky
(přechod z vařené stravy na granule), pozření nevhodných krmiv
(například nadbytek tuku, silně kořeněná jídla, mléko), zkažené krmivo
(žluklé tuky nebo hnijící látky).
Průjem alimentárního původu je obvykle doprovázen opakovaným zvracením.
Zpočátku mohou zvratky obsahovat v různém stupni natrávené krmivo,
později dochází ke zvracení bezbarvé nebo žluté zpěněné tekutiny s
příměsí hlenu, někdy i krve. Zvracení se většinou zmírňuje, pokud
pacient nepije a nepřijímá krmivo. Průjem se přidává obvykle o něco
později. Bývá kašovitý až vodnatý, někdy i krvavý s pronikavým zápachem.
Pacient obvykle trpí nechutenstvím. Někdy se psi snaží vyčistit si
žaludek pojídáním trávy, kterou následně vyvrhují. V těžších případech
se v různé míře objevuje únava a nezájem o okolí, žíznivost, zápach z
tlamy, roztažení břicha plynem, bolest břicha (sténání, odlehčovací
postoje, hrbení) a třes.
Průjem v důsledku dietní chyby obvykle ustává po řádné hladovce a
následných dietetických opatřeních. Ráda bych zdůraznila, že hladovka
znamená absolutní odepření jakékoliv potravy včetně podle některých
majitelů dietních piškotů či sucharů. Podrážděná sliznice trávicího
traktu potřebuje pro svou regeneraci 24 až 48 hodin bez jakéhokoliv
kontaktu s tráveninou. Poté zvíře pomalu „rozkrmujeme“ dietní stravou.
Na naší klinice se osvědčila dieta složená z rýže rozvařené ve vodě na
šlemovitou kaši, smíchaná s namletým vařeným libovým kuřecím či hovězím
masem v poměru 2 : 1. První den je tato směs podávána po lžičkách či
lžících podle velikosti pacienta v hodinových intervalech třikrát po
sobě. Pokud se v průběhu podávání nebo do 12 hodin neobnoví trávicí
problémy, pokračuje majitel v krmení dietní stravou v malých dávkách 3 –
6krát denně. Pokud ani následující den nedojde k návratu onemocnění, je
zvíře postupně během několika dní převáděno na obvyklé krmení.
Alternativou k doma připravované dietě jsou komerční diety – konzervy či
granule, běžně distribuované přes veterinární lékaře.
Vzhledem k tomu, že stav je obvykle doprovázen i zvracením, které může
být vyvoláno i příjmem vody, omezíme v prvních hodinách i příjem
tekutin. Nejsnazší cestou je zaměnit vodu za obyčejný neslazený černý
čaj pokojové teploty. Vzhledem k tomu, že obvykle pro psy není zcela
atraktivní, pacienti ho přijímají jen při pocitu opravdové žízně, tedy v
minimálním množství a látky v něm obsažené zároveň zklidňují sliznice
trávicího traktu. Pokud však zvíře čaj několik hodin zcela odmítá,
nahradíme ho převařenou vodou z kohoutku nebo stolní neperlivou vodou.
V některých případech se chovatel nebo ošetřující lékař rozhodne pro
takzvanou nespecifickou symptomatickou terapii, tj. léčbu, která je
zaměřena na projevy nemoci, nikoliv na její příčinu. Při jejím
nasazování je však třeba si uvědomit, že akutní zvracení a průjem jsou
ve své podstatě obrannými mechanismy a snaha tlumit je za každou cenu
nemusí být pro pacienta prospěšná. Například léky pro utlumení střevní
peristaltiky (pohyb stěny střeva sloužící k posouvání jejího obsahu)
nejsou vhodné u pacientů, u kterých je podezření, že jejich trávicí
trakt ještě stále obsahuje zbytky krmiva, které problémy vyvolaly.
Na závěr bych ráda upozornila na to, že i průjem způsobený dietní chybou
se může bez řádného ošetření rozvinout v závažný stav, kdy je zvíře
nutné hospitalizovat, podávat mu výživu do žíly, nasadit antibiotika a
podobně. Nasazení hladovky a následné diety majitelem bez návštěvy
veterinárního lékaře je na místě pouze pokud zvíře nemá zvýšenou teplotu
(tj. více než 39 0C v konečníku), stolice ani zvratky neobsahují krev,
majitel nemá podezření na pozření cizího tělesa zvířetem a reakce na
hladovku je příznivá. Při jakýchkoliv pochybách je však více než vhodné
navštívit veterinární pracoviště, kde může být zvíře podrobeno
důkladnému vyšetření a na jeho základě může být odhaleno onemocnění
vyžadující složitější terapii.
|
