Dárci krve z říše zvířat

Dárcovství krve mezi lidmi je záležitostí všeobecně známou. Víte ale, že tímto způsobem může jeden pes zachránit život druhému?

Na rozdíl od pokusů s dárcovstvím krve mezi lidmi, které pocházejí už z 15. století,se první snahy o transfuze mezi zvířaty uskutečnily až v padesátých letech století dvacátého. Důvodem pro transfuzi je dnes například ztráta krve při operaci či úrazu, náhrada chybějících komponentů krve, třeba červených krvinek, otrava, některá autoimunitní a dědičná onemocnění, apod. Stejně jako u člověka, je možné i psovi podat pouze některou součást krve, kupříkladu krevní plazmu.

S krevními skupinami je to u psů poněkud komplikované. Jednotlivých faktorů (u člověka např. A či B) se u psa popisuje osm, jeden jedinec může mít i několik faktorů najednou (jako člověk AB). Organismus se odlišným faktorům sice brání, ale až tehdy, má-li proti nim vytvořené protilátky. Ty vznikají poté, co se organismus s těmito faktory seznámí. V praxi to znamená, že první transfuze je pro psa prakticky bez rizika. Naopak druhá a každá další pak může znamenat riziko velmi vážné. Při dalších transfuzích by proto měl pes dostat krev shodnou nebo alespoň univerzálně slučitelnou (u lidí skupina 0).

Sehnat dárce pro nemocné zvíře není v našich podmínkách zatím jednoduché, i proto, že o této možnosti majitelé psů obvykle nevědí. Klasický systém skladování a distribuce potřebné krve zatím nefunguje. Trvanlivost psích krevních konzerv je velmi nízká a cena krve - v případě komerční produkce a distribuce - by byla značně vysoká. V praxi tak majitel nemocného zvířete často obchází své známé, kteří také vlastní psa, a vysvětluje a prosí.

Aby žadonících majitelů bylo co nejméně a zdravých a spokojených psů co nejvíce, vzniká nyní na internetových stránkách celostátní registr chovatelů ochotných poskytnout krev svého čtyřnohého přítele. Přidejte se!